Motorkáři ahoj, teď něco o závodění a vášni a samozřejmě i Hit-Air.
Text: Vašek Zavadil, edit: Zorka Horká
Vždy nás těší, když se na nás obrátíte vy zákazníci a začnete nám radostně vyprávět, že jste s jakýmkoliv produktem od nás spokojeni, že z něho máte radost a chcete se s námi podělit o svoje pocity, zkušenosti, postřehy...
V minulém týdnu se mi to stalo opět… Po krátké chvilce jsem věděla, že mám před sebou člověka, který to má v hlavě absolutně srovnané. Včetně priorit.
Vyprávění Vaška Zavadila bylo pro mě natolik poutavé, že jsem ho požádala (abych stále nepsala jenom svoje rozumy) jestli by bylo možné zprostředkovat pro vás názor z druhé strany. Zkrátka postřeh běžného uživatele. I když.... Vašek rozhodně běžným uživatelem není. Je to srdcař, který žije svým koníčkem již od dětství.
A to je pro mě rovnice – má svoje zkušenosti a ví, o čem mluví.
Do textu nebudu zasahovat zbytečnými dotazy. Přečtěte si sami, jak vnímá svoji bezpečnost 
„Vestu Hit-Air jsem dostal od manželky k vánocům 2012, takže první závodní sezónu jsem s ní absolvoval v roce 2013. Tehdy jsem ji dostal jako set dvou vnějších vest s jedním vnitřním mechanismem a sadou několika bombiček. Během sedmi sezón jsem s ní absolvoval mnoho závodů na přírodních okruzích v Česku a na Slovensku v různých kategoriích (klasik (závodní veteráni), TWIN, SP125)
Během této doby jsem naštěstí spadl celkem jen třikrát a níže chronologicky popíšu jednotlivé pády:
1. Memoriál Jiřího Koštíře Jičín 2014
Kolize po startu závodů třídy Klasik 175, zde proběhla moje první zkušenost s airbagovou vestou. Pád se udál krátce po startu, kdy jednomu z jezdců selhal motocykl. Srazili jsme se a já přeletěl přes řidítka. Tento pád pro mne neznamenal žádné zranění a již za 2 hodiny jsem opět startoval v kategorii 350. Reakce vesty byla pro mne jako jezdce téměř nepostřehnutelná a samotné nafouknutí se projevilo, jako velmi výrazné zpevnění trupu z čehož jsem měl velmi dobré pocity. Můj dojem, že vesta, je spíše jen doplněk k uklidnění manželky se po tomto pádu naprosto přehodnotil a od této chvíle jsem bez vesty nejel už ani jeden trénink, natož závod. Vesta pád přežila bez sebemenšího poškození a pro další použití stačilo jen vyměnit bombičku.
2. Jarní cena Brna 2016
V tomto závodě jsem startoval v Kategorii TWIN. K mému pádu došlo přibližně v půlce závodu v levé zatáčce následující po Schwantzově zatáčce, kde jsem byl sražen jezdcem zezadu a oba jsme skončili v kotrmelcích zamotaní v motocyklech. Nástup vesty byl opět bezchybný a z tohoto pádu jsem vyvázl pouze s několika oděrkami. Zde již vesta utrpěla větších poškození na vnějším obalu, a proto jsem vnitřní část přesunul do druhé vnější vesty a dále ji používal.
3. Cena města Jičína 2019
Tento závod je pro mě nejspíše zakletý… Po startu v kategorii Klasik 350 jsem jezdil střídavě na druhém a třetím místě. Při průjezdu rychlou levou zatáčkou, jsem nezvolil ideální stopu, jejímž následkem byl smyk zadního kola s mým přeletem přes řidítka, končícím mnoha kotrmelci na cestě a následně i v příkopě. Tento pád hodnotím jako ten ze všech tří nejvážnější a přes prvotní nehezké scénáře skončil „pouze“ tříštivou zlomeninou klíční kosti. Jsem přesvědčen, že za JEN naražené žebra a zhmožděniny ve střední oblasti trupu vděčím zejména airbagové vestě.
Shrnutí
Ani při jednom z pádu jsem si nezranil žádnou část těla, kterou chrání vesta. Dále při každé aktivaci vesty jsem velmi intenzivně cítil zpevnění trupu a fixaci hlavy a ani jednou jsem neměl byť jen pohybové problémy s krční páteří nebo nějaký náznak otřesu mozku. Od prvního ostrého použití vesty jsem jejím velkým propagátorem a i nyní kdy již musím pořídit vestu novou, jsem přesvědčen, že jinak než s airbagem již nepojedu. Dále bych chtěl všechny okolo ujistit, že ani na závodním motocyklu mi vesta nikterak nepřekáží a jde jen o to zvolit správnou velikost a typ.
Do závodního motocyklu investuji nemalé peníze pro byť jen malé zlepšení jeho výkonu, proto nemám sebemenší problém s investicí do svého zdraví. Je možné, že vás vesta nemusí zachránit vždy, ale je naprosto jisté, že s ní máte mnohem vetší šanci ustát vše s co nejmenšími následky.
Z poslední nehody jsem se do práce vrátil po 8 dnech, což v dnešní ekonomicky náročné době je také velmi důležitý fakt. Pokud budu teoretizovat a měl bych byť jen banálně zlomená žebra, poležel bych si mnohem déle a finanční ztráta v rodinném rozpočtu by byla mnohem vyšší než je cena vesty.
Dodatek...
Závodit jsem začal v sedmi letech a přírodní okruhy jezdím od 18, takže letos už 15. sezónu. Nejsem, žádný přeborník a dělám to hlavně pro zábavu a partu dobrých lidí, takže bych byl moc rád, když by nechtěně neubývali... Myslím si, že airbag vesta k tomu může pomoci.”
Všem díky za přečtení článku...
Zorka a tým Racevest
